Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

"Nad čim přemejšlíš?"

Dívka se tázavě dívá do tmavích očí Beli.

Nad ničím sikne Bela a odtrhne tupí pohled z kamene blíštícího se v řece, která před ní protéká jako čas.

"Není nad čím přemíšlet..Musíme se vrátit"

"Ale já nechci" řekne smutně Rosa a sklopí hlavu..Bela nechce křičet ale ví že jinak to nejde autoritu si musí získat za každou cenu.

"Dem"

"Ne" zamumlá Rosa a fnukne..

V Bele se nenajde ani kousek slitování ani kousek lítosti..Prudce vstane a švihne Rosu po zápěstí tenoučkým proutkem z vrby, kterou utrhla po cestě z domu když šli k řece.. Pak hořce ale klidným tonem praví "nepřišli jsme se sem bavit..jsme tu kuli práci."Přísný pohled spaluje Rosu.

"Zajisté." Cítí spalující pocit Beli ještě dlouho po tom co jsou na cestě do domu.

Pomalím, ale přesto nevíkivným tempem se řítí Bela do dveří svého domu..

"Strčili mě sem k týhle špíně..nesnášim to tady." Odplivne si a křikne na Rosu at jí donese byliny co natrhali u řeky.Rosa se přikrčí a svižným krokem doběhne Belu podá jí košík a zase zmizí.

"Chamrať..pohrdá jimi.."nechápe proč jí sem Venuše strčila do takové vesnické díry..Měla by se bít v bitvách a vítězit pokořovat císaře,  krále, Druidy, Elfi a né tu poslouchat frfnání žáků, kteří se chtějí stát Léčitelkami..učit je lektvary a jak léčit zranění..dyt ona je bojovnice..."Je to skouška?" přemejšlí nahlas a jedna ze žaček se na ní tázavě podívá..

"co chceš ty mala běhno?! Neposlouchej!" Řekne tvrdě Bela. Víš co tak pod sem..Děvče znejistí a rozklepe se..přesto se pomalími kroky vleče k Bele..Ta se zlostně usmívá..

"Tak ty chceš bejt léčitelkou?..No dobrá udělej mi tady z tý kytky mast, která je na popáleniny..Máš na to chvíli až se vrátím a jestli to nebude tak dostaneš víprask!" Děvče přikývne a hned se dá do práce.

Bela pomalu obchází její ninější pozemek..uvědomuje si že ji strčili jak naky dobytek do malého chlívka.."Možná je to kuli tomu, že sem nechtěla si připustit do postele svého učitele Noldase" Zavrčí Bela a přitiskne si ruce křížem na tělo. A nepustim..Už ne už mi neni 14 aby mě znásilnovali a hráli si se mnou jak z malou čubkou.V tmavích očích Beli se čiří zloba a nenávist..Tohle je skouška...chtějí vydět jak bude krutá na žačky.. "Rozhodně je nebudu prznit svími choutky..to je ještě čeká tolikrát až nastoupí vybrané k nám do paláce.." Ušklíbne se Bela a zapřemíšlí, že už dlouho neměla žádného muže..muže který bi jí násilím nevlez do postele, ale takoví který ji něčím naplnuje..

Vrátí se do místnosti k dívce..Dívka se ani nemusí otočit chlad, který prostoupil místností by se dal krájet. Trochu se přikrčí a šeptem řekne tady to je paní. Gesto Beli kývnutím hlavou ke dveřím dívku nepřekvapí a rychle beží ven z místnosti.Po chvíli čarodějka vyjde ze dveří..Děvče se klepe a čeká co jí Bela řekne na její mast.

"tak si to vyskoušíme ne?" Nenucený usměv Beli studentky okolo rozhodí, všechny sklápějí hlavu a čekají co se stane. "Ty.." ukáže na drobnou dívku v bílích šatech z plavími vlasy a očimi jako studánka. Děvše se rozechvěje, přesto vykročí tak jak je zvikla každá z dívěk, vědí že kdyby neuposlechli bylo by to horší. "Podej mi ruku děvče."Řekne klidným ledovým hlasem čarodějka. Děvče ji podá svou vyhublou ručku.Oči studentce blískají, jako by vyděla  zajíce prchajícího před loveckymi psy.. "Zvedněte ty hlavy." vyjekne Bela tvrdě a nelítostně.Žačky se divají na jejich vrstevnici a snaží se nedat strachu možnost projevit se naplno."tak se divejte vaše milá společnice udělala mast na rany popáleninami..Ted zaleží jen na ní jestli se tady téhle malé spílenina vyléčí a nebo jestli jí zůstanou jizvy.." Všem v očích Bela vydí strach a nenávist k čarodějce, ale poslušnost jim brání a strach taky vzdorovat proti své lektorce, proti sví paní proti budoucí představené..Nejvěčí strach v očích má Ale ta mala, která do těd neuhla z rukou a drží..čeká..možná na smrt..možná na zázrak..možná jen oddaně čeká a zvědavost jí neda uhnout..Čarodějka vysloví zaklínadlo a z dlaně jí září světlo přiloží dlaň na dívčino předloktí a drží dívka se chvíli snaží z bolestí bojovat nakonec se zmítá na zemi v bolestech ruku si drží a je stočená do klubíčka..tiché fukaní a pláč se jí line z obličeje...Čarodějka se spokojeně dívá po ostatních žačkách ty stojí jako kámen. nehodlají být také popáleny..Kdyby se jen pohli k malé dívce na zemi..schytali by to jako nikdy..k ní se musí sehnout jen ta co dělala mast a pomoct jí..Už už se dívka sklání k drobnému klubíčku.Ale bela ji zastaví ."Ne ty ne.." a prstem ukáže na hnědookou dívku. "Ty! pojd a ukaž jak umíš nanášet mast.."

Dívka rychle cupitá k popálené přítelkyni..nanese jí mast a obváže obvazem..pomalu vstane a zase se zařadí. Čarodějka se skloní k popáleně a zašeptá "kdybys to do večera neměla vpořádku tak přijd do mé ložnice."Dívka přikivla a pomalu se snažila vstát. Ksdyž čarodějka vyšla ze dveři ostatní se k ní vrhli a snažili se jí pomoct dostat se do postele..nebo spíš do pokoje kde postel přestavovalo seno z pokrývkou.